Výpočet výkonu topení infrapanelů pro domy a byty

Výpočet výkonu topení infrapanelů pro domy a byty
Pomůcka slouží pro rychlý výpočet výkonu infrapanelů pro domy a byty.

Pomůcka pro výpočet výkonu infrapanelů pro domy a byty

Pomůcka pro výpočet výkonu infrapanelů
Důležité upozornění:
Tato tabulka uvádí průměrné hodnoty pro jednotlivé typy budov, hodnoty předpokládají venkovní výpočtovou teplotu -15°C. Pro přesné stanovení výkonu topných těles je vždy doporučeno stanovit skutečné tepelné ztráty daného prostoru dle platné normy
 

Trocha teorie o vytápění

Vám pomůže pochopit, jak se určí potřebný výkon pro vytápění, co jsou tepelné ztráty, proč je někdy vhodnější velkoplošné vytápění a někdy přímotopné konvektory, jestli Vám podlahové vytápění opravdu vyhřeje celý dům a proč je elektrické topení nejvýhodnějším topným systémem pro nízkoenergetické domy (NED).

Orientační určení výkonu vytápění

Velmi oblíbeným způsobem určení potřebného výkonu pro vytápění je tzv. kubaturický výpočet – „odborník“ určí, že pro daný objekt je potřeba xx Wattů na 1 m³ – prostým vynásobením šířky, délky a výšky místnosti získáme její objem a následně i potřebný výkon. Tento způsob je velmi jednoduchý a snadno pochopitelný, bohužel také poměrně nepřesný. Na skutečné tepelné ztráty má vliv spoustu faktorů – nejen materiály, ze kterých jsou stavební konstrukce, ale i poloha místnosti v objektu, počet stěn sousedících s venkovním prostorem, typ, počet a velikost otvorů (oken), apod.

Názorným příkladem chybného použití tohoto způsobu je, když výrobce/prodejce u svého topidla uvádí, že vyhřeje místnost o velikosti xx m³ (m²). V praxi ale místnost, která je vyzděna z plných cihel tl. 50cm, je rohová (dvě stěny sousedí s venkovním prostorem), pod ní je studený sklep a nad ní nezateplená půda, bude potřebovat až několikanásobně vyšší příkon, než naprosto stejně velká místnost, která je vyzděna z tvárnic YTONG, zateplena polystyrenem, vybavená plastovými okny a umístěná uprostřed objektu (kromě jedné stěny s oknem všechny ostatní včetně podlahy a stropu sousedí s vytápěným prostorem).

Proto výpočet výkonu potřebného pro vytápění v závislosti na objemu místnosti může vést k velmi nejistým výsledkům. Nicméně z dlouhodobých zkušeností lze vyvodit orientační hodnoty příkonu ve W/m³, tento způsob by však měl být používán skutečně pouze jako orientační, popř. kontrolní výpočet, v žádném případě by na jeho základě nemělo být navrhováno vytápění. V praxi lze tedy pro tento kontrolní účel uvažovat s hodnotami v tabulce v úvodu tohoto článku.

Hodnotu pro jednotlivé místnosti v daném objektu lze korigovat dle charakteru využití a umístění místnosti – například pro koupelnu umístěnou v rohu objektu použijeme vyšší hodnotu než pro chodbu, která je uprostřed objektu. Znovu je potřeba upozornit, že se jedná o orientační hodnoty a například u velkých místností (sálů a hal) se tento způsob nedá použít vůbec – odchylka je již příliš velká. Potřebný výkon pro vytápění by u všech objektů měl být vždy stanoven na základě výpočtu tepelných ztrát.

Výpočet tepelných ztrát

Chování tepla v místnosti lze zjednodušeně demonstrovat na nádobě plné vody, která má u dna otvor. Z počátku voda proudí pod tlakem, ale jak se snižuje hladina, klesá i tlak vodního sloupce a odtok vody se zpomaluje. Chceme-li udržet konkrétní hladinu, musíme najít rovnováhu mezi množstvím odtékající vody a přítokem.

Vytápěná místnost se chová podobně – čím vyšší hladinu teploty v ní udržujeme, tím rychleji teplo přes jednotlivé stěny uniká. Výpočtem tepelných ztrát vlastně zjistíme, kolik tepla je nutné dodávat, aby se teplota udržela na námi požadované hodnotě. Největší ztráty tepla jsou přes obvodové konstrukce, protože zde je rozdíl teplot nejvyšší. Přes stěny, které oddělují místnosti o stejné teplotě, neuniká teplo žádné – „tlak“ tepla je na obou stranách stejný – a pokud soused topí na vyšší teplotu než Vy, teplo dokonce „teče“ od něj k Vám – jde o tzv. tepelné zisky.

Při výpočtu tepelných ztrát se takto obvykle počítá v každé místnosti jedna stěna po druhé (včetně stropu a podlahy) – jakou má plochu, jaký je rozdíl mezi teplotami před a za stěnou, z jakého je materiálu (teplo neprostupuje všemi materiály stejně – tato vlastnost je označována jako tepelný odpor nebo též součinitel prostupu tepla), jestli jsou ve stěně otvory (okna, dveře), jak velké a z jakého materiálu, atd. Tak lze přesně zjistit, jak výkonné topidlo je pro jednotlivé místnosti potřebné.

Pro porovnání – dříve měl běžný rodinný dům o velikosti 150m² tepelnou ztrátu cca 12-15kW, současné novostavby se při stejné ploše pohybují v hodnotách 6-8kW, nebo dokonce méně 4-6kW (nízkoenergetické domy). Pro pasivní domy v této velikosti vychází potřebný výkon na vytápění v hodnotách 1-2kW.

Odeslat článek známému   Vytisknout